The Tender Barbarian, B. Hrabal, V. Boudník

S experimentálním grafikem Vladimírem Boudníkem se Hrabal seznámil v roce 1950, kdy oba pracovali na brigádě v kladenské huti. Boudník tehdy bydlel v podkroví bez základního vybavení včetně tepla. S blížící se zimou mu proto Hrabal nabídl podnájem ve svém bytě v pražské Libni a od prosince 1950 do dubna 1952 byli spolubydlícími. Často se u nich zastavovala řada dalších umělců a spisovatelů, včetně avantgardního básníka a filozofa Egona Bondyho. A právě tito tři nejčastěji v hospodě u piva diskutovali o umění a filozofii.

Něžný barbar je cyklus textů, které Hrabal sestavil jednak jako poctu svému zesnulému příteli Vladimíru Boudníkovi, jednak jako poněkud beletrizované vylíčení jejich života v padesátých letech v Praze-Libni, přičemž Egon Bondy působí jako Boudníkův protipól a dialektický protipól. Poté, co byli ve čtyřicátých letech ovlivněni surrealismem, se koncem desetiletí všichni tři snažili překročit jeho hranice: Bondy a Hrabal s totálním realismem a Boudník s explosionalismem, asociativní metodou grafické interpretace náhodných skvrn. Boudník zde hraje naivku, proletářského umělce, který je něžným barbarem, někým, pro koho stav milosti přichází přirozeně, spontánně, zatímco pro Bondyho, který se probírá filozofickými svazky, aby se naučil, jak takového stavu dosáhnout, se to stává nekonečným zdrojem frustrace a obdivu, na což reaguje proudy invektiv. Hrabal se jednou zmínil, že když v roce 1973 usedl, aby o Boudníkovi něco napsal pro výstavu a samizdatovou publikaci k pátému výročí jeho úmrtí, prostě psal a psal, a kniha se skutečně čte téměř jako automatický text, kdy se jedna epizoda přelévá do druhé, přičemž souhra obou protagonistů tvoří dialektiku, kterou si Hrabal, jak naznačuje, vypůjčil z Boudníkova způsobu bytí a tvorby.

Ať už je kniha právem nazývána románem, beletrií či literaturou faktu, nebo obojím najednou, je přesvědčivým svědectvím o době a skupině přátel, kteří žili pro umění a v umění a dokázali najít krásu a podivuhodnost i na hnojišti, kterým bylo stalinské Československo. Jak říká Hrabal: "Viděl jsem dva lidi s otiskem Božího palce na čele: Vladimír a Egon Bondy." Edice je doplněna výběrem Boudníkových explorativních textů a grafik.

Anglické vydání