RR 143/2026/LÉTO

„U nás v roští dnes slavík tak klokotá, všechno, všechno kvete, roští je samá rosa, vysoká tráva a v ní granáty…,“ říká jedna z postav ve hře Jiřího Daníčka Broučci & Hilsner. Vznikla v době „normalizace“, po autorově propuštění z vězení, a v RR vychází vůbec poprvé. Píše o ní v dalším díle seriálu věnovaného Křižovnické škole Duňa Slavíková, která tentokrát připomíná i pověstné průpovídky Otakara Slavíka, například: „Neposuzujte mne podle činů!“ Karafiátovi Broučci se stali také východiskem další RR ankety. O tom, jak živé, rozporuplné i protikladné zážitky a reakce tato dětská kniha vyvolává, svědčí i odpovědi 22 respondentů.

„Vypravil jsem se tam z biografických pohnutek. Doufal jsem, že bych mohl najít nějaké dokumenty, které by přispěly k poznání Klímova dětství a dospívání. (…) Mezi stohy papírů se záznamy o nákupu učebnic, úředními dopisy, zprávami, oznámeními a všelijakou další školní dokumentací byl založen Klímův sešit, uchovaný coby předmět doličný,“ říká Matěj Klíma o objevu školních úloh spisovatele a filosofa Ladislava Klímy, z nichž jedna se stala důvodem k jeho vyloučení z domažlického gymnázia i ze všech rakouských škol. Klímovy České úlohy vycházejí v knize, z níž přinášíme ukázku. Další je z Jedné věty římskokatolického kněze a publicisty Petra Beneše: „Projít v zimě kolem jednoho jediného bezdomovce by už mělo být dostatečným důvodem k sebevraždě a Ježíšova věta Chudé máte vždy mezi sebou je nejskandálnějším místem v celé Bibli.“

Angažovat se? zní titul obsáhlého bloku o vazbách a rozhovorech mezi Albertem Camusem a Michelem Vinaverem. Kromě Fragmentu dialogu o Moru obsahuje i výbor z jejich vzájemné korespondence a průvodní texty Jeana-Gasparda Páleníčka. „Nikdy nepodlehnu zjednodušování antikomunismu politického, nikdy nebudu poukazem na ničení muslimských republik v Rusku omlouvat koloniální represi, a především budu vždy brojit proti hlouposti každého ideového tažení. Vězte však také, že budu vždy odmítat komunismus v té podobě, které v našich dějinách nabyl,“ píše Camus 30. července 1952. „A čerň, E běl, O modř, I červená, U zeleň! / Dám, hlásky, znát vás všem, kdo dopřejí mi sluchu“ – nové překlady básní Arthura Rimbauda od Jiřího Pelána provází rozhovor. Zneklidňující text W. S. Burroughse Roosevelt po inauguraci zevrubným komentářem opatřil překladatel Josef Rauvolf. „Byl Roosevelt po inauguraci pouhou provokací? A je vůbec ten text o Rooseveltovi?“

Výtvarné umění v tomto čísle patří hlavně autorkám: Anežka Hájková slovem i obrazem představuje svou ilustrátorskou práci a v cyklu Ateliéry je zastoupeno pracoviště malířky Hany Puchové. Pavla Pečinková hovoří o čtyřsvazkovém soupisu díla Josefa Čapka, Máša Pivovarová přispěla do rubriky Sedm a Veronika Tuckerová píše o výstavě Evy Švankmajerové.

Otevíráme nový seriál, zaměřený na nové přírůstky či méně známé archiválie z knihovny Libri prohibiti a jejich souvislosti. Tentokrát Jiří Gruntorád a Matouš Forbelský poodhalují nedávný nález: „tajemství červené tašky“, která obsahovala i originální lístky s podpisy Charty 77. V cyklu Z malých knihkupectví má místo Knihkupectví Franze Kafky.

A kritický Couleur jako vždy přináší reflexe z aktuálního dění.