RR/139/2025/LÉTO

U příležitosti letošního výročí oslovila redakce desítky dalších autorů, aby v návaznosti na sérii publikovanou v RR č. 50 vytvořili vizuální variaci na Košířskou Madonu. Viktor Karlík rekapituluje nejen vznik a dosavadní osudy tohoto loga, ale také zprvu bezejmenné a anonymní fotografie Freda Kramera, která se díky RR postupně stala proslulou. Vzhledem k tomu, kde všude se Madona RR coby logo v průběhu let dosud ocitla, „v součtu lze mluvit o stovkách tisíc tisků, jichž je tato tvář součástí“.

Z nové české beletrie publikujeme básně Pavla Kolmačky, ukázku z prózy Anny Vovsové a tři texty Jaromíra Typlta, doprovázené autorovými fotografiemi. „Proč vlastnil Vladimír pouta, není patrně možno zjistit, neznáme ani příčinu jeho nevyjasněné předčasné smrti otravou plynem v třiceti šesti letech. Většina Křižovníků byla nakloněna tomu věřit v nešťastnou náhodu (Ivan Jirous mluví o nevyjasněné příhodě, která se přihodila v opilosti, Steklík i Milan Knížák vzpomínali na Burdův nebezpečný zvyk vařit si v noci po tahu na plynu polívčičku), nicméně ve slovnících a jiné literatuře se často píše o sebevraždě, snad proto, že se Burda jako básník tímto tématem intenzivně zabýval,“ píše Duňa Slavíková v dalším ze svých příspěvků o Křižovnické škole. Tentokrát se zaměřuje na osobnost a dílo pozoruhodného básníka Vladimíra Burdy.

V cyklu Z malých nakladatelství je představen Nezávislý podmelechovský spolek, Ivan Kafka vybral příslušný počet děl pro rubriku Sedm, v sérii Ateliéry jsou přiblíženy pracovní prostory Terezy Říčanové: „Světlo pěkné, výhled chabý, na blízkou Bednářovo stodolu.“ Napoleon Abela Gance se stal východiskem eseje Jeana-Gasparda Páleníčka.