V tomto a dalším čísle věnujeme značný prostor osobnosti a dílu Gézy Csátha (13. 2 1887 – 11. 9. 1919), který je ve světě už dlouho vnímán jako tzv. kultovní autor, v Čechách o něm ale dosud existuje jen malé povědomí. Příště přineseme ukázky z jeho deníku, který především vedle povídek založil autorův mezinárodní věhlas, tentokrát pozornost soustřeďujeme k unikátnímu artefaktu, jímž je jeho Kniha pacientů. V ní „mezi zlomky dnes již takřka nesrozumitelných informací o zdravotním stavu pacientů a inkasovaných částkách vynikají především projevy obsese a fantazijních představ, úzkostí a obav samotného lékaře: Józsefa Brennera, známějšího pod pseudonymem Géza Csáth, psychiatra, morfinisty, jednoho z mimořádně výrazných zjevů maďarské prózy minulého století a také talentovaného kreslíře a hudebního recenzenta, který byl sám amatérským hudebníkem a houslistou – na tento nástroj hrál i na chodbách psychiatrické léčebny, kam byl internován poté, co krátce po první světové válce zavraždil svou ženu Olgu Jónásovou,“ jak v rozsáhlé úvodní eseji píše Mateusz Chmurski.
Letos v červenci uplynulo sto let od narození Zbyňka Sekala (12. 7. 1923 – 24. 2. 1998). Blok, který k výročí vznikl, otevírá rozhovor, v němž o tomto mimořádném tvůrci s Duňou Slavíkovou hovoří Viktor Karlík. Publikujeme rovněž fotografie, které pro RR pořídil Karel Cudlín v Sekalově vídeňském archivu-ateliéru v září 2022, a také esej Kristiana Sotriffera – píše i o tom, že Sekalův „tvůrčí proces má formu jakési litanie postupující od bodu k bodu, přičemž konec dospívá opět na začátek a obráceně, začátek sám již obsahuje konec, cesta je cílem a cíl je cestou“.
Básně ze sbírky Paula Celana Růže nikoho přeložila Věra Koubová, která konstatuje, že „Celanova poetika události nešifruje, a přesto je ji třeba ,dekódovat‘, protože se autor pokouší vyslovit dosud nevyřčené“. Soubor z nových básní Petra Halmaye nese název 2022. Od Hany Kosákové otiskujeme báseň a prózy. Spisovatel Ivan Matoušek\ pro RR připravil verzi příspěvku, který v mluvené podobě letos zazněl v rozhlasovém pořadu Knižní pól, a poskytl také ukázku ze zápisu, jejž pořídil z přednášky Jana Patočky o Heideggerovi v roce 1970. Seriál Z malých nakladatelství je tentokrát věnován nakladatelství Baobab.
Jaromír Typlt představuje „kresby bez poruchy komunikace“, jejichž autorkou je Marie Kohoutková. K Václavu Žákovi, svéráznému malíři samoukovi, pro něhož se malování stalo „vášní hraničící s posedlostí, která dala jeho životu smysl“, se vrací Zuzana Krišková; připomíná i zájem, kterému se těšil ve své době u významných umělců, Evy Fukové, Bohumila Hrabala, Ewalda Schorma a dalších. Ukázky z prací ilustrátora Jakuba Bachoríka provázejí jeho odpovědi na devět otázek. Do cyklu Sedm přispěl překladatel Josef Rauvolf a v rubrice Ateliéry je přiblíženo pracoviště Ivana Kafky.
Slovem i obrazem letošní podzimní číslo připomíná i Poctu železničnímu mostu, kterou RR v červnu uspořádala formou živé akce a speciálního vydání RR novin. Závěrečné stránky jsou jako vždy vyhrazeny kritickému Couleuru.
české vydání