Maškaráda géniu

Maškarádu géniů, třetí díl Rakouské trilogie, považoval Fritz von Herzmanovsky-Orlando za své vrcholné dílo, souhrn všech zásadních témat, která ho celý tvůrčí život provázela: Erós jako vítěz nad racionalitou a pořádky mužského světa, znejistění muži jako oběti a hračky v rukou neporazitelných ženských protihráček; zpřítomnění řecké a byzantské mytologie, její surrealistické propletení se současnou banalitou a komedií dell’arte, odbourání hranic mezi minulým a současným, mezi mýtem, iluzí a realitou; zobrazení světa jako nestabilního místa a neuspořádané sbírky kuriozit (jež je současně cenností i smetištěm) a člověka v něm jako oběti posedlostí, obsesí a metamorfóz všeho druhu. I tento román končí tragicky jako oba předchozí, a přesto je plný typického hýřivého, skurilního humoru, legračních figurek a nedostižně originálních nápadů.