Kafkův litotes

Kafka je virtuozem dvojité negace: nejistotu obsaženou již v každodenním úzu – co není nepravda, nemusí ještě být pravda – opakovaně \nvyužívá jako součást lstivé strategie. Podrobný rozbor Kafkova jazyka, východisek zvolených pro vyprávění, ale i soukromých dopisů \nukazuje, jak tento autor nenápadně buduje nejistý svět tvořený pravidly, výjimkami a výjimkami z výjimek. \nRétorická figura zvaná litotes, jež se může jevit jen jako stylistická hříčka, se při bližším ohledání projeví jako komplexní myšlenková \nfigura. Kafkovy texty se nezaměřují na jednoznačnou „nepravdu“, ale spíše se zajímají o to, co „není nepravda“. Ke slovu přitom přichází \njak Kafkovo biografické dilema, tak moc, ze které není nic vyloučeno. Mayerova analýza se dotýká aspektů čerpaných z rétoriky, logiky, \nteorie politiky i jurisprudence.